RISEN CROW - Requiem for a Damned Love

Italští Risen Crow by mohli být ukázkou toho, že se nic neděje bezdůvodně – před pěti lety se v Římě, jehož počet obyvatel přesahuje dva a třičtvrtě milionu, sešli v rámci místního hudebního projektu tři muzikanti, kteří o sobě do té doby neměli tušení, a najednou zjistili, nejen že mají stejnou vášeň pro metal, ale že si i rozumí natolik, aby je lákala vzájemná spolupráce. A protože dva z této trojice byli vokalisté Antonella Della Monica a Claudio Vattone (třetím do party byl kytarista Giuseppe Longo), ..více

[recenze]

[19.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

EPICA - Aspiral

Epica se ocitla ve velmi zajímavé fázi existence. Má osobitý styl, v němž jen těžko může najet na model AC/DC a sekat alba, podobná si jako vejce vejci. Přesto při prvním náznaku opouštění klasické matrice dostane od fanoušků naloženo. Pokud je ze symfonického trůnu občas vystrčí Within Temptation, stačí vypustit nové album a zpravidla dojde k opětovnému předání žezla. Příznivci asi nebudou příliš moudří z vyjádření Marka Jansena, jenž na jedné straně tvrdí, ..více

[recenze]

[18.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

MENTALIST - Earthbreaker

I když je formace Mentalist sestavena ze samých zkušených hudebníků a řemeslných matadorů, nedá se napsat, že by její předešlá alba zaznamenala na power metalové scéně bůhvíjaké pozdvižení. V hlavě uvízlo pár dobrých skladeb, to ale bylo vše. Novou studiovku jsem i proto vnímal spíše okrajově, a do poslechu desky s titulem "Earthbreaker" se pouštěl s minimálním očekáváním (motivací rozhodně nebyl přebalový art-motiv, jenž navíc vizuálně evokuje debutový zápis "Freedom of Speech"). ..více

[recenze]

[18.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

WITCHTRAP - Sorceress Bitch

V jednoduchosti je síla. Tahle formulka je provařená jako havířské fusekle, na kolumbijskou smečku Witchtrap ale sedne jako nic jiného. Hudba hluboce zakořeněná v osmdesátých letech, přísně uzavřená čemukoli novému, nedejbože progresivnímu. Když si pustíte kteroukoli z dosavadních šesti studiovek této kapely, dostanete minimalistický blackened speed, který se ve většině případů odehrává podle jedné a té samé šablony. A přesto jde o neuvěřitelně návykovou muziku, ..více

[recenze]

[17.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

HANOI ROCKS - Back To Mystery City

Turné, které Hanoi Rocks absolvovali začátkem roku ve společnosti Lords Of The New Church po Velké Británii, bylo tyglíkem, narvaným všemi možnými drogami a zahuštěným alkoholem, ovšem po stránce kariérní znamenalo pro kapelu velký krok vpřed. Hanoi Rocks se přesunuli do Londýna, kde si našli zavšivený byt, který měl k rock n`rollové romanci daleko, ale centimetr po centimetru je sunul k vytouženému snu. Kolem kapely začínali pomalu kroužit zástupci nahrávacích společností, kteří větřili velkou senzaci, ..více

[recenze]

[17.04.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

JUDICATOR - Concord

O kvalitách amerických melodiků Judicator jsme se již přesvědčili na dřívějších studiovkách. Jde o kapelu, která v první řadě vzdává hold partě Blind Guardian, zároveň ale díky tvořivému autorovi nabízí osobitou kompoziční integritu, jež propojuje evropský styl s US power metalem v jeho přijatelně zkrocené verzi. Vzniká tím pestrý koktejl, který se jednou podaří zpracovat lépe, jindy o něco míň, přičemž novinka s titulem "Concord" zastupuje celkem jednoznačně první část tohoto tvrzení. ..více

[recenze]

[16.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

BENEDICTION - Ravage Of Empires

Obecně platí, že čím extrémnější metalový žánr, tím méně se v něm tolerují experimenty. Britští Benediction si toho jsou vědomi a proto patří k sortě kapel, které zazářily na začátku devadesátých let, v dobách největší slávy death metalu, a dodnes z ní žijí. Žánr neopustili ani v dobách, kdy mu nebylo dopřáno větší přízně publika, a i když jejich činnost v novém tisíciletí je spíše sporadická (alespoň studiová), hlavně díky věrnosti si vysloužili legendární status. Jejich název se stal synonymem ostrovního death metalu, ..více

[recenze]

[16.04.2025]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

ELVENKING - Reader of the Runes - Luna

Když na konci minulého desetiletí Elvenking odtajnili plány a prozradili, že se pouští do koncepční trilogie, asi jen málokdo z těch, kteří se nechali do sítí italských elfů polapit kterýmkoliv z řady povedených alb, nebyl zvědavý na to, jak si Elvenking s touto výzvou poradí. První díl pročítání run se vcelku intenzivně pral o piedestal v diskografii kapely, druhý díl přinesl určité vystřízlivění, o to napínavější bylo čekání na třetí díl. Vyvrcholení ságy s názvem „Reader Of The Runes – Luna“ potvrdilo to, že parta kolem křiklouna ..více

[recenze]

[15.04.2025]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

L.A. GUNS - Leopard Skin

Nejenže jsou L.A. Guns jednou z nejdéle sloužících kapela losangeleského glam metalu, ale jsou také jednou z mála, která sází desky v takřka stejné kadenci jako v dobách největší slávy. To je trochu kontraproduktivní, protože po euforické „The Missing Peace“, která znamenalo opětovné shledání pilířů souboru, zpěváka Phila Lewise a kytaristy Traciiho Gunse, jde kvalita pomalu dolů, což zákonitě pokládá otázku, zda svět potřebuje další desky L.A. Guns. Fanoušci stále doufají, ačkoliv ví, že „Cocked And Loaded“ nebo „Hollywood Vampires“..více

[recenze]

[15.04.2025]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

WARFIELD - With the Old Breed

Na začátku této recenze položím kontrolní otázku. Myslíte si, že svět potřebuje další thrash metalovou nahrávku, která pouze navazuje na klasickou osmdesátkovou školu? Pokud je vaše odpověď "ano", a pokud by vás dokonce mohlo popudit slůvko "pouze", bude nová deska německé smečky Warfield dílem přesně pro vás. Při tvorbě zápisu "With the Old Breed" naši západní sousedé kráčeli ve šlépějích nejlepší žánrových ikon (nejenom ze své domoviny), a učinili tak s kromobyčejným řemeslným apetitem..více

[recenze]

[14.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Alice COOPER - DaDa

Pokud se měl Alice Cooper ještě někdy pokusit dostat do první rockové ligy, musel se sebou začít něco dělat. Když vzpomínal na začátek osmdesátých let, sám sebe vykresloval jako čtyřiadvacetihodinového, po zemi válejícího se opilce. „Vezměte si totální trosku, která se pomočuje a není schopná ani vynést odpadky, tak přesně to jsem byl já. Naprostý alkoholik a feťák,“ tvrdil ve vzpomínkách. Management si sliboval hodně od chystané spolupráce s producentem Bobem Ezrinem i kytaristou Dickem Wagnerem, což mělo symbolizovat ..více

[recenze]

[14.04.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Don AIREY - Pushed To The Edge

Klávesista Don Airey je bezesporu legendou v hard rockovém žánru, která má právo řadit se k největším ikonám. Bylo by to tak, i kdyby za celý život natočil pouze úvod do skladby Ozzyho Osbournea „Mr. Crowley“. Jenže Airey je mnohem pracovitější muzikant a jeho umělecké portfolio zahrnuje dlouhou řadu alb, včetně spolupráce na největších klasikách, ať už je to „Painkiller“ od Judas Priest, ranná díla Ozzyho Osbournea, dlouhá řada alb Garyho Moorea, slavná bezejmenná deska Whitesnake nebo „Down To Earth“ či „Difficult To Cure“ od Rainbow. ..více

[recenze]

[13.04.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

SERPENTYNE - Tales From The Dark

Když požádáte britskou kapelu Serpentyne o to, aby definovala svůj styl a hlavní inspirační zdroje, dozvíte se, že se jí týká symfonický metal, power metal, folk metal s klasickými vlivy, silnými sbory a cinematičností, přičemž hlavní vliv fouká od Nightwish, Within Temptation, Eluveitie a Tarji Turunen. Stylově je to značně široký záběr, takže v globále lze s autocharakteristikou celkem snadno souhlasit, byť minimálně o filmových choutkách bych se nebál spustit bouřlivou polemiku (v tomto směru přesvědčivě zapůsobí jen trochu klišovitý obal desky)...více

[recenze]

[12.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

TOWER - Let There Be Dark

Zdá se, že retro frčí a američtí heavíci Tower toho můžou být ideálním příkladem. Míchání neotesaného metalu amerického střihu z osmdesátých let, špetky příchutě z britské nové vlny a téměř punkový přístup kapela praktikovala už na předchozích dvou nahrávkách, takže novinka „Let There Be Dark“ určitě nebude působit jako nějaké zjevení na hudební scéně. Pokud by k této kategorie mohlo něco Tower přiblížit, byl by to divoký, rašplí důkladně přetažený hlas zpěvačky Sarabeth Linden a nezkrotná energie. ..více

[recenze]

[11.04.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

SMITH / KOTZEN - Black Light / White Noise

Poprvé to zafungovalo a sklidilo úspěch, tak proč to nezkusit podruhé. Kooperace kytaristy Iron Maiden Adriana Smithe a někdejšího člena Poison a Mr. Big Richieho Kotzena vzbudila před čtyřmi lety rozruch, který nebyl dán jen tím, že debutová deska ukázala, že i kytarista iron Maiden může mít v srdci velké místo pro blues, ale představila rovněž velmi kvalitní materiál. Zněl spíše jako sólová práce Richieho Kotzena, jenž zapojil i svůj nezaměnitelný hlas..více

[recenze]

[11.04.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

LABYRINTH - 6 Days to Nowhere

Jedno se hudebníkům z party Labyrinth musí nechat. I když na první experimentální album "Freeman" nadávali kritici i fanoušci, kteří nechtěli slyšet nic jiného nežli pokračování majstrštyku "Return to Heaven Denied", Italové se emancipovaně rozhodli dál drhnout svoji novou progresivní písničku. V roce 2007 zveřejnili nahrávku "6 Days to Nowhere", která systematicky ignoruje melodický power a z Labyrintu dělá kapelu pro velmi odlišnou sortu posluchačů. ..více

[recenze]

[10.04.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

HANOI ROCKS - Self Destruction Blues

„Kolem nás se pořád motal takový otravný chlápek, Anglán, který tvrdil, že umí bubnovat a chtěl, abychom ho vzali do kapely. Museli jsme ale uznat, že by se k nám hodil líp než Gyp. Vypadal jako rock n`rollový bůh,“ uvedl po letech basista Sami Yaffa. „Byl tak drzý, že za námi začal lézt po koncertech a říkat, ať našeho bubeníka vyhodíme a vezmeme jeho. Dokonce si dělal srandu, že Gypovi zpřeláme nohy,“ dodal zpěvák Michael Monroe. Věc se vyřešila, když kvůli potyčce na pódiu, při které Gyp Casino vypálil pěstí Andymu McCoyovi,..více

[recenze]

[10.04.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]